Vyberte stránku

Těsně před koncem roku 2018 jsem zaznamenala několik článků od ostatních freelancerů a blogerů (já tedy rozhodně se svojí frekvencí příspěvků nejsem žádný bloger), kteří vydali na svém blogu svoji každoroční bilanci. A tak jsem si řekla, že bych také mohla svoji první oficiální bilanci napsat.

Pak mě napadlo, pro koho to vlastně píšu? Co všechno mám v bilanci „prásknout“? Ztrapnit se svými neúspěchy? Pché. Mám to za potřebí? Velmi to ve mne hlodalo.

Ale jak to tak bývá, už jsem to psala i v minulém příspěvku, já prostě když mě něco trápí už od mého dětského věku, jdu a píšu. Kdysi jsem psala celé seriály, knihy, které nikdy nikdo neviděl a ani by vidět nemohl, protože jsou plné gramatických chyb. Nehledě na to, že ty rukopisy už ani neexistují. Kdysi jsem je všechny vyhodila do kontajneru.

Vrátím se k mé hlavní myšlence. Tedy proč vlastně chci psát bilanci. Přišla jsem na to, že jsem se nemohla donutit cokoliv napsat, když mojí hlavní myšlenkou bylo, že TO prostě MUSÍM, protože ostatní je píšou také.

Přesto jsem po celé Vánoce a svátky pociťovala jistý tlak, který mě nakonec donutil sednou za klávesnici a začít psát.

Ten tlak byl zevnitř.

Z nitra.

Potřebuji prostě vidět, černé na bílém, vše, co se skutečně povedlo, co jsem dotáhla, kde jsem uhnula z cesty, kde jsem šlápla vedle a podle toho zařídit další plány.

Tak to cítím já. Takže jdu na to.

Úkolem mé bilance není, abych někoho inspirovala k podobným výsledkům. K tomu jsou tu myslím mnohem lepší inspirátoři. Nicméně právě ted potřebuji inspirovat sama sebe a k tomu je BILANCE jako stvořená.

Nový rok – nový život

Když se podívám na úplný začátek roku 2018, vidím tam třetí nejvýznamější událost mého života a tou je narození Emi. Ema se narodila přesně v den 40. týdne v nočních hodinách v Klatovské porodnici. Porod byl úžasný, rychlý a velmi intenzivní. Celou noc jsem s ní strávila v jedné posteli, vítaly jsme se tulily jedna k druhé. A druhý den jsme odjeli všichni společně domů.

Zdá se, že nic krásnějšího ženu nemůže potkat.

Já to ale vidím poněkud střízlivěji. Myslím, že život není o narození dětí, ale o tom, jak ten život s dětmi člověk následně dokáže prožívat a zda jim je schopný skutečně dát vše, ze svých zkušeností a schopností a tak dítě vybavit do života.

Porod byl na začátku roku největší událostí, která se prolínala celým rokem 2018. Vítej Emo!

Schválně nepíšu, že dokáže dítě zajistit a dokáže se o ně postarat.

Já to takhle nemám nastavené. Já se o své děti prostě postarám a jinak to být nemůže. Nemohu přemýšlet nad tím, jestli se dokážu postarat. Neexistuje možnost: „Co kdybych to nezvládla“.

Naopak začátek roku, šestinedělí a vše spojené s ním, pro mě bylo hektické. Velmi intenzivní a rozhodně jsem neodpočívala. Vše se točilo okolo dětí, Emičky a toho, že jsme neměli dostatek spánku ani já ani Lukáš. I když jsem byla na začátku roku ještě celkem schopná udržet se v pracovním tempu, konec roku a šestinedělí a následné 3 měsíce pláče, dávení se Emičky a boje s jejím refluxem, znamenaly konec nějaké pravidelné hluboké práce.

Zpětně vidím nástup muže do práce, aby nám zajistil nějaký příjem. Dále jsem pracovala s jedním z klientů, s kterým spolupracuji dlouhodobě na rozvoji e-shopu a přibrala si další podůkoly za menší hodinové ohodnocení. A to hlavně proto, abych udržela společně s mužem rodinu nad vodou a zvládala platit půjčky, které mám.

Nemít peníze je vždy jen dočasný stav. Nic trvalého.

Bhužel nás stihly finanční problémy pramenící z nepřipravenosti. Nepočítali jsme s tím, že jediný člen v domácnosti, který má určité potřebné skills pro vydělání velkého obnosu financí (podobně jako muži v pravěku měli sílu a skvělou schopnost spolupráce, aby skolili mamuta) najednou nebude schopen ani si dojít na záchod a v klidu se najíst.

Nepočítali jsme s tím. Měli jsme pocit, že druhé dítě bude za odměnu a bude to lážo plážo. Nicméně se tak nestalo.

Praxe se dvěmi dětmi byla úplně jiná. Já nebyla schopná pomalu nic udělat, musela jsem skončit na vlastních rozdělaných projektech, protože jsem nestíhala dělat vůbec nic navíc. Skoro jsem nespala, nejedla. Zhubla jsem z 85 kg na 60 během 14 dní. 

Někdy v březnu jsem na sebe podala návrh na oddlužení. A to z toho důvodu, že jsem nezvládala platit svoje závazky vůči bankám a zároveň udržet rodinu v nějakém standardu.

Přestěhovali jsme se do Klokánku v Janovicích. Ne do ubytovny – Klokánek pronajímal byty ve svém komplexu za hezké peníze, nicméně objekt patřil Klokánku a děti tam, byly děti bez domova. To je ale na jinou kapitolu.

Návrh na oddlužení, se dá říct, mě hodně ulevil, protože jsem přestala stresovat při každém hovoru, který mi zvonil na mobilu. Moje marné pokusy řešit problémy s financemi sloučením půjček nebo protáhnutím půjček na delší dobu bohužel nebyly úspěšné, a proto bylo oddlužení jediné možné řešení.

Oddlužení mi nakonec bylo povoleno. Splnila jsem všechny podmínky pro Insolvenci.

Aano, stydím se za to, protože já nikdy nebyla tím, co dluží. Naopak jsem to nesnášela. Problémy s dluhy přičítám vlastní neschopnosti spočítat správně finance, udržet casflow a připravit si finanční polštář, který by nás ochránil v době výpadku. Bohužel tohle jsem se neměla možnost v žádné škole naučit. Samo o sobě to ale bude velké školné..

Momentálně jsem tedy oficiálně v úpadku a každý měsíc odevzdávám svoje peníze napřed správci a zbytek si nechávám. Přesto jako Ičař dál podnikám a nevzdávám to. Věřím, že když budu vydělávat víc, povede se mi zaplatit větší část dluhu než vydal soud a brzo se nálepky Neplatič zbavím.

Beru to jako velkou lekci.

V této době se mi také zhoršila lupénka a musela jsem si kompletně oholit vlasy. Byl to trochu šok, ale dalo se to zvládnout.

Také mě potkaly podivné kolapsové stavy, které jsem si vyvolala nejspíš pádem na dlažbu při vytírání podlahy. Nevím, jak  moc souvisely právě s tou podlahou, ale dá se říct, že já se v té době cítila na pokraji vyčerpání a vyhoření a nejspíš to byl dozvuk

Čerstvé miminko v šátku. Bohužel nošení mi bylo zakázáno lékaři.

V Klokánku se Sofinkou

Musela jsem si oholit vlasy. Lupénka mě strávila a nešla pořádně promazávat. Hold, stres si vybral velkou daň.

Odebíráme vám řidičský průkaz

Dalším velkým mylníkem byl pro mne stav, kdy jsem přišla o řidičský průkaz právě vinou kolapsových stavů. Již delší dobu jsem měla problémy s řízením z šera nebo s řízením an rovných úsecích. Zvlášt jsem nezvládala dálnice. Pokaždé se mi po vjetí na dálnici dostavil pocit jako na omdlení a po několika okažicích se dostavil kolaps. Zvlášt na dálnici to byla chuťovka. Poprvé se mi to stalo před léty a naposledy se tento stav začal objevovat opět častěji a častěji. Přestala jsem řídit ráda a nakonec i sama od sebe. Necítila jsem se bezpečně.

Přestala jsem nosit Emu v šátku a vůbec ji nosit, protože jsem se cítila dost bídně.

Nový plán, nový pán

Také jsme přišli o našeho psa. V Klokánku už bylo pomalu neúnosné jej s Emičkou venčit a Lukáš docházel Německa do práce. Byl pryč i 14 hodin. Byla jsem na holky, psa a práci, kterou jsme nevzdávala, sama. Proto jsme se dohodli, že Márlymu najdeme nový domov.

Já to obrečela, protože jsme jej měli od štěněte. Ale nakonec  věřím, že mu je u jiných lidí lépe.

Ke konci roku se to opět trochu uklidnilo a náš svět se stabilizoval. Zpětně vidím několik dalších milníků, které formují dál náš život zajímavým směrem.

ŠiBaBi a Kavanan

Konec roku byl už mnohem lepší a zábavnější. Vše, co se událo v létě se uklidnilo. Stav financí se stabilizoval a já jsem společně s mojí maminkou a Lukášem vymyslela skvělý proejekt ŠiBaBi, který je hlavně pro moji nemocnou maminku.

Úspěšně jsme vybraly peníze na nové stroje v kampani na HitHitu a raketově se dostali do povědomí lidí. Zmínila se o nás dokonce i Tamara Klusová ve svém Instastories na Istagramu.

Děkujeme jí a jejímu manželovi za podporu.

Díky tomu jsme na konci roku udělali krásné Vánoce celkem 190 zákazníkům během jednoho měsíce!

Byl to ukrutný fičák a já se musela naučit spoustu nových věcí. Naučit se pohybovat se v handmade, naučila jsem se stříhat látky, vybírat, plánovat, objednávat, delegovat. Maminka si nyní pokojně šije a je jí skvěle, že její krásné věci nosí spoooousta dětí po celé ČR. A já to miluji!

Víte, proč ráda padám na dno? Protože pak se z něho vždy seberu, vstanu a začnu znovu, naplno. Třeba jako v případě ŠiBaBi.

Kavanan je dalším krokem, který jsme museli s mužem logicky udělat. Celý život sníme o tom, že poznáme svět, budeme jej sami poznávat, zažívat a společně s námi jej zažijí i naše děti. A proto jsme se rozhodli, že se vydáme na cestu karavanem a vše, co pro to podnikneme budeme postovat na IG profilu Kavanan a na blogu.

Realita je ale taková, že do karavanu sice pomalu ale jistě spějeme, ale absolutně nestíhám nic postovat a ani rozvíjet myšlenku Kavananu. Což je obrovská škoda a musím s tím něco udělat. 

Nový směr, nový koncept 

Chtěl jsem ještě shodnotit moje boční snahy a projektíky. Mezi nimi byla snaha rozvinout vlastní schopnosti, které mám v online marketingu někam dál. Plně si uvědomuji a hlavně po tomto šíleném roku, že nemohu dál dělat to, co dělám a co mě baví tak, jak to dělám.

Jednoduše nemohu brát zakázky jako dřív, nemohu si denně vyčlenit 8 hodin na PC: Nebo spíše nechci. Není to to, co v životě chci a nebudu dělat žádné další kompromisi.

Na to je život skutečně velmi krátký. Plně jsem si to uvědomila až teď, kdy jsem byla v poměrně krátkém čase hned na dvou pohřbech rodinných příslušníků.

A já to tak nechci. Proto jsem se již  roce 2018 snažila najít nějaké východisko, jak naplnit svoje představy o životě a předávat svoje zkušenosti dalším, kteří je potřebují také k nastartování svého podnikání. Uvědomila jsem si, že se mi postupně vykristalozovaly moje vědomosti a skills do něčeho, co nazývám pracovně „STARTOVAČ“.

Necítím se komfortně ani jako SEO specialista  (i když takhle jsem začínala) a ani jako tvůrce webů nebo Social specialista.  Nejsem prostě na 100 % ani jedno. Ale umím poznat problémy, najít řešení a nastavit nový směr. A to vše vcelku rychle uvést do chodu a vodit provní zákazníky.

Otestovala jsem si to na vlastních projektech, na projektech klientů a vkoncem roku i na projektu kamarádky Zuzky Šmidrkalové a jejím mrtvém projektu, který nastartovala před léty kurzem PZP ale pak nějak nevěděla kam dál.

Vytvořila jsem jí stránky pro její osobné prezentaci a její produkt předělala na novou doménu a společně s ní vytvořila jejímu projektu novou identitu. Vše klaplo jak mělo a my jsme roztočily kolo, které bude končit jen tam, kam Zuzka sama určí. Zuzku projekt znovu nadchnul, chytila druhý dech a já jsem moc ráda, že jsem mohla být součástí.

Rekapitulace?

Dá se říct, že rok 2018 byl pro mne a pro moji rodinu extrémně intenzivní, plný změn, zvratů a novinek. Také plný uvědomění a nastavení nových směrů. Jsem za tento rok velmi vděčná a mo se těším, co přinese rok 2019.

Nedávala jsem si žádné předsevzetí, přece jen věřím, že vše je třeba dobře plánovat a momentálně jsem ve stavu, kdy se mi vše krystalizuje z mlhy a vystupuje na povrch. Diamant, který v sobě mám se konečně vybrušuje a začíná se lesknout.

Kam se dále pohneme, je nyní na nás….

Helena Lachowiczová

Helena Lachowiczová

Autorka

 

Jsem máma na mateřské dovolené, volnonožec v marketingu a také „startovač“ projektů. Jsem tu pro ty z vás, kteří berou svoje podnikání vážně, milují svůj život jako já a hledají cesty, jak se nestát otrokem zaměstnavatele a nebo svého volnonožectví.

Píšu blog, vedu facebookovou skupinu Žiju, tvořím a podnikám.

Vytvořila jsem značku ŠiBaBi, vytvořila a prodala e-shop Equiworld.cz a vedu vlastní oddychovku Kavanan.cz